Slovanské hnutí je celonárodním a všeslovanským
(Projev předsedy ČMSS JUDr.Zdeňka Opatřila na I.Českomoravském slovanském sjezdu)
Vážení přátelé,
dnešní den je pro nás, Čechy, Moravany,
Slezany a stejně tak i příslušníky slovanských národnostních menšin, žijících
na území České republiky, historicky významný.
Je to poprvé, kdy se scházíme na společném slovanském sjezdu, abychom
demonstrovali svoji vůli žít v tomto státě v bratrském svazku,
abychom se společně podíleli na rozvoji hmotných statků české, i když dnes již mnohonárodnostní
společnosti, ale abychom také společně svým konáním přispívali k rozvoji
jejího duchovního potenciálu. Sešli se zde členové nejrůznějších vlasteneckých
občanských sdružení, sdružení národnostních menšin, sdružení oživlé historie,
národopisných souborů, pravoslavné církve, pracovníků vědeckých institucí a
významné a osobnosti naší občanské společnosti, jakož i představitelé
slovanského hnutí z bratrských slovanských zemí.
Kořeny
slovanského hnutí u nás
Za kolébku slovanského hnutí je od poloviny
19. století považována Praha. Při dnešní příležitosti nelze nevzpomenout jména
těch, kdo vznik slovanského hnutí předznamenali: Josef Balbín, Antonín
Puchmajer, Josef Dobrovský, Josef
Jungmann, ale i spolupracovníků a současníků Františka Palackého, kterými byli František
Ladislav Rieger, Pavel Jozef Šafařík, Ján Kollár, František Ladislav Čelakovský
a mnoho dalších buditelů národa českého. Sluší se připomenout i jména
pozdějších generací: T.G. Masaryk, Karel Kramář, Edvard Beneš, Zdeněk Nejedlý,
Ludvík Svoboda, Karel Horálek a Břetislav Chvála. Karlu Kramářovi jsme včera
položili květiny v kryptě pravoslavného chrámu Zesnutí Nejsvětější Bohorodičky
na Olšanech a při té příležitosti jsme vzpomenuli jeho zásluhy o slovanství. Práce
všech jmenovaných, ale i dalších slavistů se musí stát základem a každodenní
inspirací našeho společného snažení.
Cíl
slovanského hnutí
Cílem slovanského hnutí je posilovat
sounáležitost slovanských národů a
oživovat jejich tradice. V praxi to znamená spojení sil vlasteneckých občanských sdružení všeho
typu, vědeckých a vzdělávacích slovanských institucí, pravoslavné církve a
vlastenecky smýšlejících občanů k dosažení uvedeného cíle.
V současné
době je v České republice slovanské hnutí roztříštěné. Dosud neexistovala
vůle ke sjednocení více než jedné stovky subjektů orientovaných prakticky ve
stejném směru, ale ani subjekt, který by chtěl tyto aktivity sjednotit. Vznik stovky vlasteneckých sdružení je věcí
naprosto přirozenou, je to výraz demokracie, neboť vůle národa vychází
z něho samotného a nelze ji
servírovat shora. Doba si vyžaduje, aby vůle lidu byla prosazována a
uplatňována na všech úsecích státní správy včetně zahraniční politiky státu. „Slovanství
je pro nás nepostradatelnou základnou a každá československá politika musí od
něho jako od základny, vycházet." To jsou slova presidenta Edvarda Beneše. Hlas lidu musí dolehnout k těm, kteří tento stát spravují. Jen
silné občanské sdružení může zájmy národa prosadit. Současný stav rozdrobenosti
a slabosti vlasteneckého a slovanského hnutí leckomu vyhovuje. Vyhovuje těm,
kteří republiku rozprodávají, drancují a zadlužují. Ideologie a politika
rozdělily nejen občany tohoto státu, ale postavily je proti sobě, vyvolaly
sobectví, neúctu k druhým, vzájemnou nevraživost a xenofobii. V našem
státě žijí národnostní menšiny, které politikové také postavili proti sobě.
Rusíni nemají v lásce Ukrajince, Ukrajinci a někteří Češi nemilují Rusy a tak
bych mohl pokračovat. Obracím se na každého Čecha, Moravana, Slezana a na
každého příslušníka slovanských národnostních menšin - posuzujte každého
člověka, ať je jakékoliv národnosti, podle toho, jaký je on sám a ne podle toho
jak se nám jej někdo snaží vypodobnit. Politika prostupuje životem každého
z nás. Abstrahujme se od ní a řiďme se vlastním poznáním. Je třeba, aby
každý z nás začal u sebe a povznesl se nad neblahé stopy, které
v našich duších zanechali nezodpovědní političtí činitelé, ignorujme
jejich mnohdy lživá tvrzení, nečestné a špinavé praktiky. Odpoutejme se
od malicherností, jděme pozitivní cestou. Politikové
potřebují nepřátele, protože jinak by nebylo politiky. Nepodléhejme jim a
braňme se vnášení jakékoliv ideologie do
Slovanského hnutí! Ta nás jen
rozděluje.
Občanským sdružením ze zákona nepřísluší
zabývat se politikou. A to je dobře. Od toho jsou politické strany. Opravdové vlastenecké a slovanské
organizace stavějí svoji činnost na
přátelství, vzájemné úctě, na bohatých historických a národních tradicích a
kultuře, která národy a příslušníky občanské společnosti sbližuje, nikoliv
rozděluje. Naši teoretickou základnou,
na níž slovanskou vzájemnost budujeme, se
musí stát slovanská filozofie.
Vlastenectví a slovanství
Vlastenectví a slovanství není věcí módy. Je to vlastnost
člověka a obraz duchovního stavu celé společnosti. Člověk vykořeněný, člověk
bez citových pout k rodičům, obci, vlasti, historii a jazyku, člověk bez
pocitu sounáležitosti ke Slovanstvu, jinými slovy člověk kosmopolitní si neváží
národního bohatství, duchovních hodnot vytvořených mnoha generacemi před námi,
je to člověk bez morálních zábran, schopný krást, znásilňovat, terorizovat
druhé a zabíjet. K tomu mu často pomáhají i drogy. Když národ, který je zbaven duchovní stránky svého bytí, pozbude ještě
svou hrdost, stává se masou, stává se hmotou, kterou lze tvarovat ve prospěch
kohokoliv, i proti jemu samému.
Po roce 1990 bohužel
došlo k morálnímu úpadku české společnosti. Naše společnost je nemocná a
zvrácená. Spousta lidí se zabývá zbytečnostmi, pomluvami a média odpoutávají
jejich pozornost od důležitých
věcí. Kdyby všichni lidé napřeli své
síly, aby se tenhle svět pohnul k lepšímu, bylo by to jen dobře. A k tomu
bychom měli svojí činností přispět.
Vlastenectví není vlastenčení. Bohužel
jsou spolky, zejména mezi sdruženími oživlé historie, které se zabývají pouze vlastenčením
a dělají si z něj kšeft. Znovu opakuji. Vlastenectví a slovanství jsou věci citové a jsou obrazem duše
každého jedince. I v těchto emotivních projevech je třeba velice hlídat
tenkou hranici mezi vlastenectvím a
nacionalismem a mezi slovanstvím a panslavismem.
Součástí
vlastenectví je hrdost nad historií
vlastního národa, ale i současné veškeré naše konání musí být takové, aby na
vše, co nyní vytvoříme, mohli být hrdi ti, kdo přijdou po nás. Je politování
hodné, že na naši přítomnost v mnoha směrech hrdi být nemůžeme. To je
třeba urychleně změnit! Součástí vlastenectví je i ochrana čistoty vlastního jazyka.
Národní jazyk je doslova Boží dar. Je to jeden z identifikačních znaků
národa. Jestliže jazyk zahyne, zahyne i
národ. Už jednou byl český jazyk málem zničen. Bylo nutno jej znovu tvořit.
Nedopusťme, aby do našich slovanských
jazyků pronikaly germanismy či amerikanismy! Vraťme slovům jejich
původní význam! Jinak hrozí, že se vlastním jazykem spolu nedomluvíme!
Slovanství
jako širší rozměr vlastenectví musí mít realistickou podobu. Slavjanofilství ani panslavismus nikomu
neprospěly a proto nabádám v projevech slovanské vzájemnosti ke
střízlivosti. Ostatně na takové nebezpečí upozorňoval už president Edvard Beneš
ve svých „Úvahách o slovanství“.
Projevy slovanství musí vést ke zvýraznění naší identity a slovanské
vzájemnosti, ale nesmí v žádném případě urážet národy jiné, národy
neslovanské.
Západní
Evropa, ale i Amerika si uvědomují, že spojení Slovanů žijících na rozlehlých
územích, by představovalo tak obrovskou moc, které by nebylo možné odolat. Ostatně bitva u Grunwaldu před 599 lety,
v níž sjednocení Slované porazili Germány, napoleonské války, ale i první
a druhá světová válka jsou důkazem mohutné síly slovanských národů. Slovanské národy si přejí žít s ostatními
neslovanskými národy v přátelství, spolupráci a míru. O tom je třeba dnes
a denně všechny národy světa přesvědčovat např. vzájemnými kulturními výměnami,
teoretickými konferencemi, hospodářskou spoluprací. V tomto směru
považujeme za nezbytnou i naši součinnost s českými krajanskými spolky
v zahraničí, které by se měly výraznou měrou podílet na utváření
pravdivého obrazu o slovanských národech. Ve
slovanské vzájemnosti, je třeba vidět stupeň k vzájemnosti širší a
nejširší. Vzájemnost s národy neslovanskými. To jsou slova T.G.Masaryka a Jana Kollára.
Budujeme
občanské sdružení nepolitické. Ovšem žijeme v politickém prostředí. Včera
jsme vzpomínali Karla Kramáře. Byl to politik, který však úzkostlivě dbal, aby
politika nepronikala do slovanského hnutí. Avšak na druhé straně si uvědomoval
měnící se politické poměry a jim přizpůsoboval svoji slovanskou filozofii.
Proto i mně dovolte krátký pohled na některé politické jevy.
Globalismus
– liberalismus versus demokracie
Náš společný
nepřítel stojí vně slovanské komunity. Je to úspěšně prosazovaný globalismus, který považuje historicky
a kulturně integrované národní celky a s nimi spojenou státnost za přežitou
formu lidského společenství. Svojí ideologií i praxí narušuje jejich integritu
a identitu. Globalismus, který se projevuje jako liberalismus ve svých
důsledcích společnost rozděluje a rozkládá. Nejvíce destruktivním projevem
liberalismu je drancování přírodních
zdrojů, neomezený zisk a hanebný princip přeměny zdraví člověka ve zboží. Liberalismus ignoruje mravní a kulturní
dimenze lidské existence.
Důkazem toho
je, rozdělení historicky spojených národů ve střední a východní Evropě na konci
minulého a na začátku tohoto století.
Na rozdíl od
liberalismu, demokracie staví především
na duchovních a mravních hodnotách, na hodnotách, které lidi mravně a kulturně
spojují. Důležitý je respekt k historicky
vytvořenému celku, v němž lidé sdílí území, jazyk, kulturu, náboženství,
historii, tradice, určité mravní a duchovní hodnoty. Pěstovat mravní hodnoty společnosti je neoddělitelnou součástí
demokracie.
Naše slovanské
hnutí má intelektuální, mravní, ale i právní předpoklad k vytvoření slovanské filosofie. Vycházíme z toho,
že pojem demokracie zůstává legitimním i v globalizujícím se světě. Je třeba vypracovat
zdůvodnění, že současný globalismus je projevem panamerikanismu a z hlediska
rozvoje demokracie je nelegitimní.
Pojem
demokracie je však deformován. Pro jeho narovnání je třeba vytvořit slovanskou filosofii, jako
filozofii demokracie, která by
vycházela z podmínek každého slovanského národa a zároveň byla vzorem i
evropským neslovanským národům či státům. To není snadný úkol, ale jeho
naplňování je naprosto nutné, pokud se nechceme stát jen objektem cílů
mocenských vrstev velmocí a nadnárodních korporací, pokud nechceme ztratit
svoji národní identitu a kulturní a historické dědictví, které nám i západ
závidí.
K tomu chci
dodat, že zpracování slovanské filosofie se zvláště věnuje Polský Slovanský
výbor a Klub praktické filosofie „Čest a Svět“ v Rusku. V ČR se o slovanskou filosofii dosud
nikdo nezajímá, s výjimkou Dr.Neudorflové z Masarykova ústavu. Je to
úkol našeho svazu, který můžeme zvládnout jen díky spolupráci s vědeckými,
slavistickými pracovišti.
Kultura a europeismus
Je nutno vzít
v úvahu realitu, že naše republika je začleněna do Evropské unie.
V podmínkách EU je nezbytně nutné věnovat zvýšenou péči ochraně naší,
české a slovanské kulturní identity. To není v rozporu s politikou
EU, neboť mnohé její kulturní projekty, ale i právní normativní akty kladou
důraz na zachování identity jednotlivých kultur evropského kontinentu, jako
základu pro probuzení a sdílení identity „europeismu“, jako protiváhy
„amerického mýtu“. Proto Evropská unie
loni zřídila Evropskou kulturní agenturu s cílem vyhodnocovat „identitu a
rozdílnost národů“ v globálním světě. Pokud pod pojmem „europeismus“ se neskrývá
globalismus v evropském rouše, pak je nutno říct, že Evropa vykročila
správným směrem. Pokud jde o kulturní dědictví, jeho pestrost a
bohatství, pak Evropa je skutečně tím územím, od kterého se musí Amerika
učit. Je v zájmu především Ameriky, aby toto pochopila. Ne
v globalizaci, ale pouze na základě a v rámci své vlastní územní
identity se může daná společnost dále vyvíjet, a to jak sama o sobě, tak i ve
vztahu k jiným kulturním komunitám a prostředím.
Je i naší
povinností vybudovat v regionech své
krajské rady a podílet se v nich na vypracovávání projektů, které
umožní občanům přístup k nezměrnému kulturnímu pokladu naší země. Tím mám
na mysli studium regionální historie a na jejím základě obnovování tradic,
oživování lidových řemesel, krojů a organizování umělecko-kulturních akcí,
které jsou přímým a živým vyjádřením tradic v podmínkách konkrétního
regionu. Do této práce povoláváme historiky, folkloristy, kulturní pracovníky a
pedagogy, jakož i slovanská teoretická pracoviště, ale i starosty některých
obcí, které historii a národopis oživují. Někteří z nich jsou zde dnes na
sjezdu přítomni. Tuto práci můžeme úspěšně zvládnout jen s naším velkým a
osvědčeným partnerem - Folklorním sdružením ČR.
Je
v zájmu nás, Slovanů, abychom se učili nejen ze své minulosti, ale abychom
poznávali zejména lidovou kulturu druhých slovanských národů. Abychom vnímali
její rozmanitost, pestrost a skrze ni poznávali ostatní slovanské národy a
naučili se jim rozumět. Je to cesta k vzájemnému porozumění. Ale je to
jediná cesta, jak se neztratit v Evropě a jak se ubránit americkým
globalizačním praktikám.
Mějme vždy na
paměti slova našeho prvního prezidenta T.G.Masaryka: „Studujme Slovany nynější a lépe pochopíme i Slovany minulé.“ A já k tomu dodávám, že to platí i
naopak. „Jen skrze studium kultury a
historie minulých Slovanů, pochopíme Slovany současné.“
Organizujme hudební
festivaly nejrůznějšího žánru, ale i např. Festival slovanské poezie. Uvědomme si,
že literatura je duší národa.
Slované se měli a mají čím v tomto směru chlubit.
Našim společným
úkolem je pečovat o studium slovanské historie a kultury, organizovat kulturní
akce, oživovat slovanské svátky a tradice, pořádat slovanské májové veselice apod..
Vydávat slovanský kalendář, který k osvětě v nejširším smyslu
slova přispěje. I k tomuto
potřebujeme skupinu nadšených lidí. Hlavní
podíl na jeho zpracování by měli mít naši slavisté, ale i Pravoslavná církev. Zde chci dodat,
že jedna z největších našich vlasteneckých organizací – Klub českého
pohraničí svůj kalendář vydává, stejně tak i Bulharské slovanské sdružení. Měly
by nás inspirovat.
Evropanství a parlamentarismus
Slované žijí v
Evropě 1 a
půl tisíciletí a jejich vklad do evropské civilizace je obrovský. Slovanství
není a ani nemůže být protievropské, jak to mnozí i čeští politikové tvrdí. Jen
blázen by si boural dům, ve kterém bydli a do kterého tolik investoval. Jediný
z ústavních činitelů, který zaujímá nejen vlastenecká, ale i proslovanská
stanoviska a hájí zájmy našeho národa je
president Václav Klaus. Podporujme jej v jeho úsilí o zachování identity
českého národa a svrchovanosti českého státu!
Iniciativa
mírové Evropy a vzájemné spolupráce vyšla právě z českého území od krále
Jiřího z Poděbrad. Buďme si toho vědomi. Diskutujme o tom, jaká má Evropa
být, ale jako rovný s rovným. V Evropě se pohybujme vzpřímeni a
s hlavou vztyčenou. My, Češi a další Slované se nemáme za co stydět. Obracím
se na vědecké ústavy, aby společně s námi vytvořily pracovní tým, který
shromáždí poznatky o významných českých
osobnostech a o přínosu českého národa pro rozvoj vědy, kultury, techniky a
dalších sfér společenského života v Evropě. Taková publikace posílí národní
vědomí našich občanů, ale i politiků, kteří, jak se zdá, to potřebují nejvíce.
Současně se z tohoto místa obracím i na všechny slovanské iniciativy ve
slovanských zemích, aby obdobný krok učinily také.
Ústavní
činitelé slovanských zemí by měli už konečně pochopit, že životní zájmy všech
slovanských národů jsou prakticky identické. Prosazovat národní zájmy
v evropských institucích osamoceně, vyžaduje obrovské úsilí, a přináší
malý efekt. Jen v jednotě je síla! Je třeba, aby politikové našli
v sobě odvahu a odhodili nesmyslné předsudky a začali prosazovat politiku
slovanské vzájemnosti.
Mezinárodní
slovanské hnutí jim pro to vytvořilo organizační i právní předpoklad. Před
třemi lety byl zaregistrován
Slovanský parlamentní svaz,
který však není ustaven
parlamenty, nýbrž zájemci z řad poslanců.
Obracíme se proto na náš parlament, aby inicioval u svých partnerů ve
slovanských zemích jednání o společném přistoupení ke smlouvě o založení
SPS. Slovanský parlamentní svaz má
předpoklady k tomu, aby se stal významným partnerem Evropskému parlamentu
a garantem ochrany zájmů všech
slovanských národů.
Mezinárodní slovanské hnutí
I když
mezinárodní slovanské hnutí má 160tiletou tradici, vždy v období euforie
z dosažení dílčích výsledků ve svém zápase, usnulo na vavřínech. Bylo
několikrát obnovováno. Obdivuhodnou výjimkou je Bulharsko, kde Bulharské
slovanské sdružení za deset dní oslaví již 110 roků od svého založení.
V roce
1998 se opět Praha stala kolébkou obnoveného mezinárodního slovanského hnutí.
Byl svolán VII.Všeslovanský sjezd, který
celému světu zvěstoval vůli slovanských národů žít společně a nesouhlas
s drobením slovanských států. Tento historický počin byl dílem především
tehdejšího předsedy Slovanského výboru ČR Břetislava Chvály, který byl na
sjezdu zvolen předsedou MSV. Jeho jméno musí být zapsáno zlatým písmem do
historie českého a mezinárodního slovanského
hnutí. Profesor Chvála nebyl sám, pomáhali Jan Ondrovčák, Pavel Poláček, Jozef
Nálepka, Mirko Svoboda, Miroslav Císař, Zdeněk Hoření a řada dalších nadšenců. I já
jsem měl tu čest patřit mezi jeho spolupracovníky. Tato jména nesmějí být
zapomenuta, neboť všichni společně položili základy nejen novému slovanskému
hnutí v ČR, ale i mezinárodnímu
slovanskému hnutí.
Mezinárodní
slovanský výbor má za sebou velký kus významné práce. I on měl podíl na tom, že
byly osvobozeny bulharské zdravotní sestry a palestinský lékař z Lybijského vězení. Apeloval na podporu
Lužických Srbů, kterým jsou kráceny rozpočty na vzdělání a kulturu. Vyslovil
několik protestů proti zločinům NATO páchaným na srbském národě a proti
politice USA, které ukradly Srbsku území Kosova a předaly je do správy
kosovským albánským teroristům.
I MSV má své problémy a není jich málo. Členové MSV usilují o to, aby se MSV stal
rozhodující a akceschopnou silou v čele mezinárodního slovanského hnutí. Bohužel
existují překážky, které tomu brání.
Ve slovanském
světě se odehrává celá řada slovanských aktivit, včetně vědeckých seminářů a
konferencí. Na tyto akce není MSV zván a nezúčastňuje se jich žádný
zástupce české slovanské vědy. To je třeba změnit!
Mezinárodní
svaz slovanských novinářů se ustavil a působí mimo sféru MSV.
Zločiny NATO
spáchané v bývalé Jugoslávii řeší Mezinárodní tribunál pro zločiny NATO
v bývalé Jugoslávii, který není součástí MSV.
Dnešní sjezd
ustavuje novou slovanskou formaci. I ona by měla být zapojena do
práce mezinárodních slovanských struktur. Velice si vážíme nabídky
slovanských iniciativ ze zahraničí, abychom se aktivně zapojili do práce MSV.
Považuji za významné
zapojit se do práce Mezinárodního slovanského výboru, který je organizátorem
Všeslovanských sjezdů. Je třeba, abychom ve spolupráci s ostatními členy
MSV dosáhli změny jeho právního statusu a stylu práce. MSV se musí stát prestižní a ve světě všeobecně uznávanou institucí.
Dále
bude velmi důležitá spolupráce s Mezinárodní
Slovanskou akademií, se sídlem v Rusku, ale také s Mezinárodní slovanskou vzdělávací akademií
Jana Amose Komenského v Tiraspolu.
Ve sféře
kultury, která je a bude jedním z pilířů naší činnosti, považuji za
nezbytné spolupracovat s Fondem
slovanské kultury v Ljublani.
A nakonec,
má-li mít naše práce budoucnost, musí být do ní angažovaná mládež.
Z hlediska potřeb slovanské mládeže vidím význam v naší spolupráci s hnutím
Slavjanskij Moloďožnyj Sojuz v Rusku. Tento svaz vznikl díky Pravoslavné
církvi a jeho program může výrazně zpestřit
i naši činnost. Věřím, že i my a naše slovanská mládež budeme mít co
tomuto svazu nabídnout.
Vztah
k jiným vlasteneckým a slovanským organizacím,
národnostním menšinám a krajanským spolkům
Jestliže stručně shrnu vše, co
jsem řekl, potom základ naší, slovanské práce tvoří:
-
slovanská věda, tj. slavistika včetně slovanské
filozofie
-
osvětová činnost
-
kultura.
To jsou tři základní
pilíře naší činnosti, která, má-li mít smysl, musí být směrována k našim občanům, a to především
prostřednictvím vlasteneckých a slovanských organizací, sdružení národnostních
menšin a krajanských spolků, včetně podnikatelských sdružení.
Pro naši
současnou i budoucí práci je rozhodující naše partnerství s Folklorním
sdružením ČR, Veleobcí baráčníků, ale i Maticí Čech, Moravy a Slezska,
Společností Ludvíka Svobody, Křesťansko-sociálním hnutím, Česko-ruskou
společností a dalšími. Na základech
tohoto partnerství bude rozumné rozvíjet spolupráci s ostatními slovanskými
sdruženími v zemi a krajanskými spolky v zahraničí. Našim cílem je rozvinout
společně takovou kulturní a osvětovou činnost, která posílí vědomí slovanských národů, ať žijí kdekoliv. Věřím,
že se upevní pouta mezi českou majoritou a slovanskými minoritami, žijícími na
území našeho státu, ale i mezi námi i našimi krajany žijícími v zahraničí.
Je žádoucí mít
nadstandardní vztahy se Slovanským
výborem ČR. Je politování hodné, že SV ČR sám sebe definuje, jako
nadstranické a politické občanské sdružení, přestože tato definice nemá oporu
v zákoně, podle kterého je zřízen. A právě tato definice, ale zejména
praxe jsou příčinou jeho separace od společnosti. Slovanský výbor oslovil jen
nepatrnou část především starší populace. A opět to byla ona politika, která
vehnala Slovanský výbor do pozice, kdy už nemůže oslovit ostatní vlastenecká
občanská sdružení a sdružení slovanských národnostních menšin a nemůže jim
předložit zajímavou nabídku.V národním, nejednotném slovanském hnutí pro svoji
politickou orientaci není obecně přijímán. Mnohaleté pokusy cokoli v něm změnit
byly neúspěšné. Jeho vedení se domnívá, že právě díky své politické orientaci má
SV právo stát se vůdčí silou ve slovanském hnutí. Věří, že nadejde doba, kdy
tato situace nastane.
Našim cílem je
sjednotit rozdrobené slovanské hnutí v ČR. Slovanský výbor by neměl, jako
dosud stát mimo proud tohoto dění u nás. Jaké místo si však v tomto sjednocovacím
procesu vybere, je výhradně jeho věc. A to budeme muset respektovat. Předpokladem
pro nadstandardní spolupráci je vůle ke sjednocování slovanského hnutí
v ČR, objektivní hodnocení situace, pravdomluvnost a čestnost v jednání.
Přes to
všechno je třeba mít vždy na paměti, že jeho členové položili základ novodobému
slovanskému hnutí, z něhož my vycházíme. Těmto lidem se sluší děkovat a projevovat
jim potřebnou úctu, neboť svoji práci vykonávali v mimořádně
složitých politických podmínkách. Bude mít význam zvát poctivé členy Slovanského
výboru, skutečné veterány slovanského hnutí v Čechách a na Moravě, na naše
akce a dopřát jim možnost vychutnat si plody ze stromu slovanského, který právě
oni zasadili, ale biologický věk jim už neumožnil tento strom dále pěstovat.
Stejně jako rodičům přináší radost, když jejich dítě kráčí v jejich
šlépějích, tak i oni, průkopníci slovanství musí mít pocit, že jejich práce
měla smysl a nyní se zúročuje. K poctivým členům Slovanského výboru chovejme
vždy úctu.
Závěr
Čeká nás spousta práce. Bude to práce nelehká.
Bude to cesta přes překážky stávající, ale také přes překážky, která nám budou
do cesty stavěny těmi, kdo se možná jako Slované tváří, ale ve skutečnosti jimi
nejsou. Já pevně věřím, že společnou prací výrazně přispějeme k pozitivní změně
klimatu v naší zemi a k obnově našich národních hodnot a tradic. Věřím, že
se upevní bratrské svazky mezi slovanskými národy žijícími na území našeho
státu, ale i v zahraničí.
|