Slovanské hnutí je celonárodním a všeslovanským

(Projev předsedy ČMSS JUDr.Zdeňka Opatřila na I.Českomoravském slovanském sjezdu)

Vážení přátelé,

dnešní den je pro nás, Čechy, Moravany, Slezany a stejně tak i příslušníky slovanských národnostních menšin, žijících na území České republiky, historicky významný.  Je to poprvé, kdy se scházíme na společném slovanském sjezdu, abychom demonstrovali svoji vůli žít v tomto státě v bratrském svazku, abychom se společně podíleli na rozvoji hmotných statků české, i když dnes již mnohonárodnostní společnosti, ale abychom také společně svým konáním přispívali k rozvoji jejího duchovního potenciálu. Sešli se zde členové nejrůznějších vlasteneckých občanských sdružení, sdružení národnostních menšin, sdružení oživlé historie, národopisných souborů, pravoslavné církve, pracovníků vědeckých institucí a významné a osobnosti naší občanské společnosti, jakož i představitelé slovanského hnutí z bratrských slovanských zemí.

Kořeny slovanského hnutí u nás

Za kolébku slovanského hnutí je od poloviny 19. století považována Praha. Při dnešní příležitosti nelze nevzpomenout jména těch, kdo vznik slovanského hnutí předznamenali: Josef Balbín, Antonín Puchmajer,  Josef Dobrovský, Josef Jungmann, ale i spolupracovníků a současníků Františka Palackého, kterými byli František Ladislav Rieger, Pavel Jozef Šafařík, Ján Kollár, František Ladislav Čelakovský a mnoho dalších buditelů národa českého. Sluší se připomenout i jména pozdějších generací: T.G. Masaryk, Karel Kramář, Edvard Beneš, Zdeněk Nejedlý, Ludvík Svoboda, Karel Horálek a   Břetislav Chvála. Karlu Kramářovi jsme včera položili květiny v kryptě pravoslavného chrámu Zesnutí Nejsvětější Bohorodičky na Olšanech a při té příležitosti jsme vzpomenuli jeho zásluhy o slovanství. Práce všech jmenovaných, ale i dalších slavistů se musí stát základem a každodenní inspirací našeho společného snažení.

Cíl slovanského hnutí

Cílem slovanského hnutí je posilovat sounáležitost  slovanských národů a oživovat jejich tradice. V praxi to znamená spojení  sil vlasteneckých občanských sdružení všeho typu, vědeckých a vzdělávacích slovanských institucí, pravoslavné církve a vlastenecky smýšlejících občanů k dosažení uvedeného cíle.

V současné době je v České republice slovanské hnutí roztříštěné. Dosud neexistovala vůle ke sjednocení více než jedné stovky subjektů orientovaných prakticky ve stejném směru, ale ani subjekt, který by chtěl tyto aktivity sjednotit.  Vznik stovky vlasteneckých sdružení je věcí naprosto přirozenou, je to výraz demokracie, neboť vůle národa vychází z něho samotného a nelze ji  servírovat shora. Doba si vyžaduje, aby vůle lidu byla prosazována a uplatňována na všech úsecích státní správy včetně zahraniční politiky státu. „Slovanství je pro nás nepostradatelnou základnou a každá československá politika musí od něho jako od základny, vycházet." To jsou slova presidenta Edvarda Beneše. Hlas lidu musí dolehnout k těm, kteří tento stát spravují. Jen silné občanské sdružení může zájmy národa prosadit. Současný stav rozdrobenosti a slabosti vlasteneckého a slovanského hnutí leckomu vyhovuje. Vyhovuje těm, kteří republiku rozprodávají, drancují a zadlužují. Ideologie a politika rozdělily nejen občany tohoto státu, ale postavily je proti sobě, vyvolaly sobectví, neúctu k druhým, vzájemnou nevraživost a xenofobii. V našem státě žijí národnostní menšiny, které politikové také postavili proti sobě. Rusíni nemají v lásce Ukrajince, Ukrajinci a někteří Češi nemilují Rusy a tak bych mohl pokračovat. Obracím se na každého Čecha, Moravana, Slezana a na každého příslušníka slovanských národnostních menšin - posuzujte každého člověka, ať je jakékoliv národnosti, podle toho, jaký je on sám a ne podle toho jak se nám jej někdo snaží vypodobnit. Politika prostupuje životem každého z nás. Abstrahujme se od ní a řiďme se vlastním poznáním. Je třeba, aby každý z nás začal u sebe a povznesl se nad neblahé stopy, které v našich duších zanechali nezodpovědní političtí činitelé, ignorujme jejich mnohdy lživá tvrzení, nečestné a špinavé praktiky. Odpoutejme se od malicherností, jděme pozitivní cestou. Politikové potřebují nepřátele, protože jinak by nebylo politiky. Nepodléhejme jim a braňme se vnášení jakékoliv ideologie do Slovanského hnutí! Ta nás jen rozděluje.    

Občanským sdružením ze zákona nepřísluší zabývat se politikou. A to je dobře. Od toho jsou politické strany. Opravdové vlastenecké a slovanské organizace stavějí svoji činnost na přátelství, vzájemné úctě, na bohatých historických a národních tradicích a kultuře, která národy a příslušníky občanské společnosti sbližuje, nikoliv rozděluje.  Naši teoretickou základnou, na níž slovanskou vzájemnost budujeme, se musí stát slovanská filozofie. 

Vlastenectví a slovanství

Vlastenectví  a slovanství není věcí módy. Je to vlastnost člověka a obraz duchovního stavu celé společnosti. Člověk vykořeněný, člověk bez citových pout k rodičům, obci, vlasti, historii a jazyku, člověk bez pocitu sounáležitosti ke Slovanstvu, jinými slovy člověk kosmopolitní si neváží národního bohatství, duchovních hodnot vytvořených mnoha generacemi před námi, je to člověk bez morálních zábran, schopný krást, znásilňovat, terorizovat druhé a zabíjet. K tomu mu často pomáhají i drogy. Když národ, který je zbaven duchovní stránky svého bytí, pozbude ještě svou hrdost, stává se masou, stává se hmotou, kterou lze tvarovat ve prospěch kohokoliv, i proti jemu samému.

Po roce 1990 bohužel došlo k morálnímu úpadku české společnosti. Naše společnost je nemocná a zvrácená. Spousta lidí se zabývá zbytečnostmi, pomluvami a média odpoutávají jejich pozornost  od důležitých věcí.  Kdyby všichni lidé napřeli své síly, aby se tenhle svět pohnul k lepšímu, bylo by to jen dobře. A k tomu bychom měli svojí činností přispět.        

Vlastenectví není vlastenčení. Bohužel jsou spolky, zejména mezi sdruženími oživlé historie, které se zabývají pouze vlastenčením a dělají si z něj kšeft. Znovu opakuji. Vlastenectví a slovanství jsou věci citové a jsou obrazem duše každého jedince. I v těchto emotivních projevech je třeba velice hlídat tenkou hranici mezi vlastenectvím a nacionalismem a mezi slovanstvím a panslavismem.

Součástí vlastenectví je hrdost nad historií vlastního národa, ale i současné veškeré naše konání musí být takové, aby na vše, co nyní vytvoříme, mohli být hrdi ti, kdo přijdou po nás. Je politování hodné, že na naši přítomnost v mnoha směrech hrdi být nemůžeme. To je třeba urychleně změnit! Součástí vlastenectví je i ochrana čistoty vlastního jazyka. Národní jazyk je doslova Boží dar. Je to jeden z identifikačních znaků národa. Jestliže jazyk zahyne, zahyne i národ. Už jednou byl český jazyk málem zničen. Bylo nutno jej znovu tvořit. Nedopusťme, aby do našich slovanských  jazyků pronikaly germanismy či amerikanismy! Vraťme slovům jejich původní význam! Jinak hrozí, že se vlastním jazykem spolu nedomluvíme!

            Slovanství jako širší rozměr vlastenectví musí mít realistickou podobu. Slavjanofilství ani panslavismus nikomu neprospěly a proto nabádám v projevech slovanské vzájemnosti ke střízlivosti. Ostatně na takové nebezpečí upozorňoval už president Edvard Beneš ve svých „Úvahách o slovanství“. Projevy slovanství musí vést ke zvýraznění naší identity a slovanské vzájemnosti, ale nesmí v žádném případě urážet národy jiné, národy neslovanské.

Západní Evropa, ale i Amerika si uvědomují, že spojení Slovanů žijících na rozlehlých územích, by představovalo tak obrovskou moc, které by nebylo možné odolat.  Ostatně bitva u Grunwaldu před 599 lety, v níž sjednocení Slované porazili Germány, napoleonské války, ale i první a druhá světová válka jsou důkazem mohutné síly slovanských národů. Slovanské  národy si přejí žít s ostatními neslovanskými národy v přátelství, spolupráci a míru. O tom je třeba dnes a denně všechny národy světa přesvědčovat např. vzájemnými kulturními výměnami, teoretickými konferencemi, hospodářskou spoluprací. V tomto směru považujeme za nezbytnou i naši součinnost s českými krajanskými spolky v zahraničí, které by se měly výraznou měrou podílet na utváření pravdivého obrazu o slovanských národech. Ve slovanské vzájemnosti, je třeba vidět stupeň k vzájemnosti širší a nejširší. Vzájemnost s národy neslovanskými.  To jsou slova T.G.Masaryka a Jana Kollára.

Budujeme občanské sdružení nepolitické. Ovšem žijeme v politickém prostředí. Včera jsme vzpomínali Karla Kramáře. Byl to politik, který však úzkostlivě dbal, aby politika nepronikala do slovanského hnutí. Avšak na druhé straně si uvědomoval měnící se politické poměry a jim přizpůsoboval svoji slovanskou filozofii. Proto i mně dovolte krátký pohled na některé politické jevy.

Globalismus – liberalismus versus  demokracie

Náš společný nepřítel stojí vně slovanské komunity. Je to úspěšně prosazovaný globalismus, který považuje historicky a kulturně integrované národní celky a s nimi spojenou státnost za přežitou formu lidského společenství. Svojí ideologií i praxí narušuje jejich integritu a identitu. Globalismus, který se projevuje jako liberalismus ve svých důsledcích společnost rozděluje a rozkládá. Nejvíce destruktivním projevem liberalismu je  drancování přírodních zdrojů, neomezený zisk a hanebný princip přeměny zdraví člověka ve zboží.  Liberalismus ignoruje mravní a kulturní dimenze lidské existence.

Důkazem toho je, rozdělení historicky spojených národů ve střední a východní Evropě na konci minulého a na začátku tohoto století.

Na rozdíl od liberalismu,  demokracie staví především na duchovních a mravních hodnotách, na hodnotách, které lidi mravně a kulturně spojují. Důležitý  je respekt k historicky vytvořenému celku, v němž lidé sdílí území, jazyk, kulturu, náboženství, historii, tradice, určité mravní a duchovní hodnoty. Pěstovat mravní hodnoty společnosti je neoddělitelnou součástí demokracie.

Naše slovanské hnutí má intelektuální, mravní, ale i právní předpoklad k vytvoření slovanské filosofie. Vycházíme z toho, že pojem demokracie zůstává legitimním i v globalizujícím se světě. Je třeba vypracovat zdůvodnění, že současný globalismus je projevem panamerikanismu a z hlediska rozvoje demokracie je nelegitimní.

Pojem demokracie je však deformován. Pro  jeho narovnání je třeba vytvořit slovanskou filosofii, jako filozofii  demokracie, která by vycházela z podmínek každého slovanského národa a zároveň byla vzorem i evropským neslovanským národům či státům. To není snadný úkol, ale jeho naplňování je naprosto nutné, pokud se nechceme stát jen objektem cílů mocenských vrstev velmocí a nadnárodních korporací, pokud nechceme ztratit svoji národní identitu a kulturní a historické dědictví, které nám i západ závidí.

K tomu chci dodat, že zpracování slovanské filosofie se zvláště věnuje Polský Slovanský výbor a Klub praktické filosofie „Čest a Svět“ v Rusku.  V ČR se o slovanskou filosofii dosud nikdo nezajímá, s výjimkou Dr.Neudorflové z Masarykova ústavu. Je to úkol našeho svazu, který můžeme zvládnout jen díky spolupráci s vědeckými, slavistickými pracovišti.

Kultura a europeismus

Je nutno vzít v úvahu realitu, že naše republika je začleněna do Evropské unie. V podmínkách EU je nezbytně nutné věnovat zvýšenou péči ochraně naší, české a slovanské kulturní identity. To není v rozporu s politikou EU, neboť mnohé její kulturní projekty, ale i právní normativní akty kladou důraz na zachování identity jednotlivých kultur evropského kontinentu, jako základu pro probuzení a sdílení identity „europeismu“, jako protiváhy „amerického mýtu“.  Proto Evropská unie loni zřídila Evropskou kulturní agenturu s cílem vyhodnocovat „identitu a rozdílnost národů“ v globálním světě. Pokud pod pojmem „europeismus“ se neskrývá globalismus v evropském rouše, pak je nutno říct, že Evropa vykročila správným směrem. Pokud jde o kulturní dědictví, jeho  pestrost a  bohatství, pak Evropa je skutečně tím územím, od kterého se musí Amerika učit. Je v zájmu především Ameriky, aby toto pochopila.  Ne v globalizaci, ale pouze na základě a v rámci své vlastní územní identity se může daná společnost dále vyvíjet, a to jak sama o sobě, tak i ve vztahu k jiným kulturním komunitám a prostředím.

Je i naší povinností vybudovat v regionech své krajské rady a podílet se v nich na vypracovávání projektů, které umožní občanům přístup k nezměrnému kulturnímu pokladu naší země. Tím mám na mysli studium regionální historie a na jejím základě obnovování tradic, oživování lidových řemesel, krojů a organizování umělecko-kulturních akcí, které jsou přímým a živým vyjádřením tradic v podmínkách konkrétního regionu. Do této práce povoláváme historiky, folkloristy, kulturní pracovníky a pedagogy, jakož i slovanská teoretická pracoviště, ale i starosty některých obcí, které historii a národopis oživují. Někteří z nich jsou zde dnes na sjezdu přítomni. Tuto práci můžeme úspěšně zvládnout jen s naším velkým a osvědčeným partnerem - Folklorním sdružením ČR.

Je v zájmu nás, Slovanů, abychom se učili nejen ze své minulosti, ale abychom poznávali zejména lidovou kulturu druhých slovanských národů. Abychom vnímali její rozmanitost, pestrost a skrze ni poznávali ostatní slovanské národy a naučili se jim rozumět. Je to cesta k vzájemnému porozumění. Ale je to jediná cesta, jak se neztratit v Evropě a jak se ubránit americkým globalizačním  praktikám.

Mějme vždy na paměti slova našeho prvního prezidenta T.G.Masaryka: „Studujme Slovany nynější a lépe pochopíme i Slovany minulé.“  A já k tomu dodávám, že to platí i naopak. „Jen skrze studium kultury a historie minulých Slovanů, pochopíme Slovany současné.“

Organizujme hudební festivaly nejrůznějšího žánru, ale i např. Festival slovanské poezie. Uvědomme si, že literatura je duší národa. Slované se měli a mají čím v tomto směru chlubit.

Našim společným úkolem je pečovat o studium slovanské historie a kultury, organizovat kulturní akce, oživovat slovanské svátky a tradice, pořádat slovanské májové veselice apod.. Vydávat  slovanský kalendář, který k osvětě v nejširším smyslu slova přispěje.  I k tomuto potřebujeme skupinu nadšených lidí. Hlavní podíl na jeho zpracování by měli mít naši slavisté,  ale i Pravoslavná církev. Zde chci dodat, že  jedna z největších našich vlasteneckých organizací – Klub českého pohraničí svůj kalendář vydává, stejně tak i Bulharské slovanské sdružení. Měly by nás inspirovat.

Evropanství a parlamentarismus

Slované žijí v Evropě 1 a půl tisíciletí a jejich vklad do evropské civilizace je obrovský. Slovanství není a ani nemůže být protievropské, jak to mnozí i čeští politikové tvrdí. Jen blázen by si boural dům, ve kterém bydli a do kterého tolik investoval. Jediný z ústavních činitelů, který zaujímá nejen vlastenecká, ale i proslovanská stanoviska  a hájí zájmy našeho národa je president Václav Klaus. Podporujme jej v jeho úsilí o zachování identity českého národa a svrchovanosti českého státu!

Iniciativa mírové Evropy a vzájemné spolupráce vyšla právě z českého území od krále Jiřího z Poděbrad. Buďme si toho vědomi. Diskutujme o tom, jaká má Evropa být, ale jako rovný s rovným. V Evropě se pohybujme vzpřímeni a s hlavou vztyčenou. My, Češi a další Slované se nemáme za co stydět. Obracím se na vědecké ústavy, aby společně s námi vytvořily pracovní tým, který shromáždí poznatky o významných českých osobnostech a o přínosu českého národa pro rozvoj vědy, kultury, techniky a dalších sfér společenského života v Evropě. Taková publikace posílí národní vědomí našich občanů, ale i politiků, kteří, jak se zdá, to potřebují nejvíce. Současně se z tohoto místa obracím i na všechny slovanské iniciativy ve slovanských zemích, aby obdobný krok učinily také.

Ústavní činitelé slovanských zemí by měli už konečně pochopit, že životní zájmy všech slovanských národů jsou prakticky identické. Prosazovat národní zájmy v evropských institucích osamoceně, vyžaduje obrovské úsilí, a přináší malý efekt. Jen v jednotě je síla! Je třeba, aby politikové našli v sobě odvahu a odhodili nesmyslné předsudky a začali prosazovat politiku slovanské vzájemnosti.

Mezinárodní slovanské hnutí jim pro to vytvořilo organizační i právní předpoklad. Před třemi lety byl zaregistrován  

Slovanský parlamentní svaz,

který však není ustaven parlamenty, nýbrž zájemci z řad poslanců.  Obracíme se proto na náš parlament, aby inicioval u svých partnerů ve slovanských zemích jednání o společném přistoupení ke smlouvě o založení SPS.  Slovanský parlamentní svaz má předpoklady k tomu, aby se stal významným partnerem Evropskému parlamentu a garantem ochrany zájmů  všech slovanských  národů.

Mezinárodní slovanské hnutí

I když mezinárodní slovanské hnutí má 160tiletou tradici, vždy v období euforie z dosažení dílčích výsledků ve svém zápase, usnulo na vavřínech. Bylo několikrát obnovováno. Obdivuhodnou výjimkou je Bulharsko, kde Bulharské slovanské sdružení za deset dní oslaví již 110 roků od svého založení. 

V roce 1998 se opět Praha stala kolébkou obnoveného mezinárodního slovanského hnutí. Byl svolán VII.Všeslovanský sjezd,  který celému světu zvěstoval vůli slovanských národů žít společně a nesouhlas s drobením slovanských států. Tento historický počin byl dílem především tehdejšího předsedy Slovanského výboru ČR Břetislava Chvály, který byl na sjezdu zvolen předsedou MSV. Jeho jméno musí být zapsáno zlatým písmem do historie  českého a mezinárodního slovanského hnutí. Profesor Chvála nebyl sám, pomáhali Jan Ondrovčák, Pavel Poláček, Jozef Nálepka, Mirko Svoboda, Miroslav Císař,  Zdeněk Hoření a řada dalších nadšenců. I já jsem měl tu čest patřit mezi jeho spolupracovníky. Tato jména nesmějí být zapomenuta, neboť všichni společně položili základy nejen novému slovanskému hnutí v ČR, ale i  mezinárodnímu slovanskému hnutí. 

Mezinárodní slovanský výbor má za sebou velký kus významné práce. I on měl podíl na tom, že byly osvobozeny bulharské zdravotní sestry a palestinský lékař  z Lybijského vězení. Apeloval na podporu Lužických Srbů, kterým jsou kráceny rozpočty na vzdělání a kulturu. Vyslovil několik protestů proti zločinům NATO páchaným na srbském národě a proti politice USA, které ukradly Srbsku území Kosova a předaly je do správy kosovským albánským teroristům.

I  MSV má své problémy a není jich málo. Členové MSV usilují o to, aby se MSV stal rozhodující a akceschopnou silou v čele mezinárodního slovanského hnutí. Bohužel existují překážky, které tomu brání.    

Ve slovanském světě se odehrává celá řada slovanských aktivit, včetně vědeckých seminářů a konferencí. Na tyto akce není MSV zván a nezúčastňuje se jich žádný zástupce české slovanské vědy. To je třeba změnit!

Mezinárodní svaz slovanských novinářů se ustavil a působí mimo sféru MSV.

Zločiny NATO spáchané v bývalé Jugoslávii řeší Mezinárodní tribunál pro zločiny NATO v bývalé Jugoslávii, který není součástí MSV.

Dnešní sjezd ustavuje novou slovanskou formaci. I ona by měla být zapojena  do  práce mezinárodních slovanských struktur. Velice si vážíme nabídky slovanských iniciativ ze zahraničí, abychom se aktivně zapojili do práce MSV.

Považuji za významné zapojit se do práce Mezinárodního slovanského výboru, který je organizátorem Všeslovanských sjezdů. Je třeba, abychom ve spolupráci s ostatními členy MSV dosáhli změny jeho právního statusu a stylu práce. MSV se musí stát prestižní a ve světě všeobecně uznávanou institucí.

 Dále  bude velmi důležitá spolupráce s Mezinárodní Slovanskou akademií, se sídlem v Rusku, ale také s Mezinárodní slovanskou vzdělávací akademií Jana Amose Komenského v Tiraspolu.

Ve sféře kultury, která je a bude jedním z pilířů naší činnosti, považuji za nezbytné spolupracovat s Fondem slovanské kultury v Ljublani.

A nakonec, má-li mít naše práce budoucnost, musí být do ní angažovaná mládež. Z hlediska potřeb slovanské mládeže vidím význam v naší spolupráci s hnutím Slavjanskij Moloďožnyj Sojuz v Rusku. Tento svaz vznikl díky Pravoslavné církvi a jeho program může výrazně zpestřit  i naši činnost. Věřím, že i my a naše slovanská mládež budeme mít co tomuto svazu nabídnout.

Vztah k jiným vlasteneckým a slovanským organizacím,

 národnostním menšinám a krajanským spolkům

Jestliže stručně shrnu vše, co jsem řekl, potom základ naší, slovanské práce tvoří:

-        slovanská věda, tj. slavistika včetně slovanské filozofie

-        osvětová činnost

-        kultura.

To jsou tři základní pilíře naší činnosti, která, má-li mít smysl, musí být směrována  k našim občanům, a to především prostřednictvím vlasteneckých a slovanských organizací, sdružení národnostních menšin a krajanských spolků, včetně podnikatelských sdružení.

Pro naši současnou i budoucí práci je rozhodující naše partnerství s Folklorním sdružením ČR, Veleobcí baráčníků, ale i Maticí Čech, Moravy a Slezska, Společností Ludvíka Svobody, Křesťansko-sociálním hnutím, Česko-ruskou společností  a dalšími. Na základech tohoto partnerství bude rozumné rozvíjet spolupráci s ostatními slovanskými sdruženími v zemi a krajanskými spolky v zahraničí. Našim cílem je rozvinout společně takovou kulturní a osvětovou činnost, která posílí vědomí  slovanských národů, ať žijí kdekoliv. Věřím, že se upevní pouta mezi českou majoritou a slovanskými minoritami, žijícími na území našeho státu, ale i mezi námi i našimi krajany žijícími v zahraničí.

Je žádoucí mít nadstandardní vztahy se Slovanským výborem ČR. Je politování hodné, že SV ČR sám sebe definuje, jako nadstranické a politické občanské sdružení, přestože tato definice nemá oporu v zákoně, podle kterého je zřízen. A právě tato definice, ale zejména praxe jsou příčinou jeho separace od společnosti. Slovanský výbor oslovil jen nepatrnou část především starší populace. A opět to byla ona politika, která vehnala Slovanský výbor do pozice, kdy už nemůže oslovit ostatní vlastenecká občanská sdružení a sdružení slovanských národnostních menšin a nemůže jim předložit zajímavou nabídku.V národním, nejednotném slovanském hnutí pro svoji politickou orientaci není obecně přijímán. Mnohaleté pokusy cokoli v něm změnit byly neúspěšné. Jeho vedení se domnívá, že právě díky své politické orientaci má SV právo stát se vůdčí silou ve slovanském hnutí. Věří, že nadejde doba, kdy tato situace nastane.                   

Našim cílem je sjednotit rozdrobené slovanské hnutí v ČR. Slovanský výbor by neměl, jako dosud stát mimo proud tohoto dění u nás. Jaké místo si však v tomto sjednocovacím procesu vybere, je výhradně jeho věc. A to budeme muset respektovat. Předpokladem pro nadstandardní spolupráci je vůle ke sjednocování slovanského hnutí v ČR, objektivní hodnocení situace, pravdomluvnost a čestnost v jednání.

Přes to všechno je třeba mít vždy na paměti, že jeho členové položili základ novodobému slovanskému hnutí, z něhož my vycházíme. Těmto lidem se sluší děkovat  a projevovat  jim potřebnou úctu, neboť svoji práci vykonávali v mimořádně složitých politických podmínkách. Bude mít význam zvát poctivé členy Slovanského výboru, skutečné veterány slovanského hnutí v Čechách a na Moravě, na naše akce a dopřát jim možnost vychutnat si plody ze stromu slovanského, který právě oni zasadili, ale biologický věk jim už neumožnil tento strom dále pěstovat. Stejně jako rodičům přináší radost, když jejich dítě kráčí v jejich šlépějích, tak i oni, průkopníci slovanství musí mít pocit, že jejich práce měla smysl a nyní se zúročuje. K poctivým členům Slovanského výboru chovejme vždy úctu.    

Závěr

Čeká nás spousta práce. Bude to práce nelehká. Bude to cesta přes překážky stávající, ale také přes překážky, která nám budou do cesty stavěny těmi, kdo se možná jako Slované tváří, ale ve skutečnosti jimi nejsou. Já pevně věřím, že společnou prací výrazně přispějeme k pozitivní změně klimatu v naší zemi a k obnově našich národních hodnot a tradic. Věřím, že se upevní bratrské svazky mezi slovanskými národy žijícími na území našeho státu, ale i v zahraničí.